Bothropolys magnificus n. sp.

Délka dospělého jedince bez tykadel a vlečných noh 23-25 mm. Poměrná délka tykadla k tělu a k vlečným nohám u jedince 25 mm dlouhého = 23: 25: 21.4 mm.

Zbarvení: na hřbetní straně žlutohnědé, hlava a tykadla pačervenalá, partie ocellární úplně Černá, spodní strana a nohy bledě žluté. Načernalé jsou jen konce chapadlových hrotů, špičky coxosternálních hrbolků, ostruhy gonopod a konce gonopodových drápků; drápy všech noh jsou skoro černé.

Hlava přibližně tak dlouhá jako široká, v přední polovině rovnoměrně dopředu se zužující, na povrchu hladká. Čelo ohraničené velmi mělkou dozadu jednoduše prohnutou rýhou, na předním okraji zřetelně - nikoliv však nápadně - trojzubé. Tykadla neobyčejně dlouhá, dosahující skoro délky těla, u dospělých jedinců složená ze (64-75 článků, z nichž prvé dva jsou velmi široké, následující užší a až do poloviiny tykadel příčné, další pak se čím dál více zužují a prodlužují, takže poslední jsou nejtenší a značně protáhlé; první článek jako čelo široký, velmi krátký, druhý dvojnásob tak dlouhý jako předešlý; celá tykadla hustě a odstále chlupatá. Ocelli v počtu 10.-16., ve 3.-4. podélně orientovaných řadách, blízko u sebe; horní řada má ocelli největší; uspořádání ocell: 1+3,3,3 až 1+4,4,4,3; z černé skvrny vystupují pouze: hlavní očko, první očko z horní řady a celá jen málo znatelná čtvrtá řada. Chapadla normálního tvaru, coxosternum střední rýhou zřetelně rozdělené, 7+7 prostředně zaostřenými a na konci načernalými zoubky; podél mediální rýhy velmi slabě vyznačený ornament, připomínající vázu; konce chapadel zahnuté, silně zašpičatělé a načernalé.

Tělo. Dlouhé tergity: 1., 3., 5., 7., 8., 10., 12., 14., 15.; zkrácené tergity: 2., 4., 6., 9., 11., 13.; tergit 16. soudkovitý. Při zadním okraji rovnoměrně do slabších hrotů vybíhají: 8., 10., 12., 14. a 15.; do větších, od base tergitu úhlovitě se lomících hrotů vybíhají: 6., 7., 9., 11., 13. Poměrně délky a šířky jednotlivých tergitů tak, jak se jeví u živočicha v normální poloze ukazuje obraz 2. Sternity většinou stejn. tvaru, jemně hrbolovité skulptury, bez rýh. - Pleuríty u těchto málo chitinovaných zvířat nejsou téměř vůbec znatelné, jen scutella jsou zřetelněji vyznačena, majíce vejčitý až hruškovitý tvar; stigmální otvory jednoduše štěrbinovité.

Nohy prodloužené; zvláště pak tarsy posledních páru. Poměrné délky Článků 15 páru: 0.77 + 0.16 (na břišní straně 0.57)+ 2.66 + 3.22 + 4.34 + 5.46 + 4.66 + 0.16 = 21.43mm. (Měřeno u jedince o délce těla 25 mm).

Otineni 14 páru: 0 0 2-3 2 2/0 1 3 2-3 1; 15. páru: 1 0 3 1-2 0/0 1 3 2-3 1. Tarsy vždy ještě s jedním menším drápkem, vfyrůstajíclím těsně vedle velkého drápu. Coxalní pory sestavené obyčejně v nepravidelných šikmých řadách, u 14. páru dosahují nejvyššího počtu 42, u 15. páru pak 36. Gchlupacení posledního páru noh je zvláště nápadné; poměr délky chlupů k průměrné šířce článku nohy je dán u: pf. (0.14-0.45): 0.60; f. (0.21-0.56): 0.49; ti. (0.70-0.88): 0.32; ta1. 0.95: 0.24; ta2. 0.84: 0.19 mm.

Gonopody. Charakteristický tvar genitálního článku, gonopod, jejich ostruh a drápů vyznačen je na přiložené tabuli (obr. 6 a 7).

Studovainý materiál: 3 dospělé ♀♀, větší počet nedospělých jedinců.

Systematické postavení. Tento druh liší se od příbuzného jeskynního obruhu P. leostygis Verhoeff 6. a. 7 tergitem protaženým vzadu ve zřetelné hroty, dvojitýimi drápky, jiným počtem trnů na 15. páru noh a nápadně černým ocellárním polem; V systému patří do skupiny druhů majících 6., 7., 9., 11. a 13. tergit protažcný vzadu ve zřetelně hroty a tarsy posledního páru noh zakončené dvěma drápky; od druhu P. fasciatus Newp. (= grossipes C. Koch), jemuž stojí nejblíže, liší se mnohem větším počtem tykadlových článků a jejich celkovou délkou, menším počtem ocell, zřetelně delšíma vlečnýma nohama, velmi dlouhými chlupy a jiným uspořádáním trnů na 15. párů noh. Největší jedinec našeho druhu nedosahoval minimálních rozměrů, jež stanovil LATZEL pro druh P. fasciatus.