Měření emisí elektromagnetického rušení v časové doméně

V minulosti byly emise elektromagnetického rušení šířené vedením nebo zářením téměř výhradně pomocí EMI (electromagnetic interference) přijímačů na heterodynním principu. Jejich nevýhodou je dlouhá doba měření až několik hodin při volbě hustého kmitočtového kroku a nemožnost zachycení náhodného impulsního rušení, pokud byl v době jeho výskytu přijímač naladěn na jiný kmitočet. Novější principy EMI přijímačů obsahují směšování na nulový kmitočet a následně vzorkovací obvod s velkou šířkou pásma nebo banku mnoha paralelních FFT přijímačů, které z eliminují mrtvý čas a často nesou obchodní název „time domain EMI receiver“, ačkoliv přímo v časové doméně nepracují. Příspěvek se zaměřuje na konstrukci EMI přijímače pomocí relativně levného vícekanálového osciloskopu a speciálního software, který signál navzorkovaný v časové oblasti analyzuje a po aplikaci speciálních filtrů z osciloskopu vytváří EMI přijímač splňující požadavky normy CISPR16-1-1.