Máma je v práci prém do parku. Ty posledo dělajíš postějíc.
No tak, nemůžu na tebe čekat.
Takže jsme tam tak šlejí a prostě bylo to.
Můžeme mít prostě na to, která nejedohne tady kousíček.
Ne, protože tam pak s mámou.
Ještě také.
Tak horká čokolána, pehej ještě bríž.
Řekla jsem ne Doroto.
Řekla jsem také.
Řekla jsem také.
Řekla jsem také.
Řekla jsem také.
Řekla jsem také.
Ty tady bydlíš?
Pak jdeme na kafe, chceš jít s námi?
No, já musím najít se, kdo.
Tak jo, ji najdí a nelebe počkáme, jo?
Dorotko?
Dorotko?
Tak ty se žijí cera.
Cíli byl jsem, že ji naštívím, než se odstěhuji.
Tak to jsme tady uvázli obá dvá, co?
Sodebychom zabili trochu času a šli spolu nazvazli.
Pojď, ale pojď.
No pojď, ne?
Dorotko?
Ale jdeme, sprosím se.
Jsiž postejí, pojď, prosím tě, pojď.
Je mi jedno, jak moce na mě zlobíš,
prostě nikdy nesmíš chodit někam z cizíma lidma.
Poslucháš mě, já jsem se o tebe fakt bála.
Ani si se nevšima, že jsem pryč.
Ani si se nevšima, že jsem pryč.
Ani si se nevšima, že jsem pryč.
Ani si se nevšima, že jsem pryč.
Ani si se nevšima, že jsem pryč.
