Předkládáme případ 51leté pacientky, která byla přijata na kliniku nefrologie a klinické imunologie. Pacientka byla hospitalizována 5 měsíců předtím v regionální instituci kvůli akutní respirační nedostatečnosti typu 2 a také zvýšeným hodnotám D-dimeru (9730 ng/ml). Počítačová tomografie hrudníku (CT) byla provedena nativně a s kontrastním zbarvením, pleurální výpotek byl pozorován na obou stranách (až 12 mm vpravo a až 5 mm vlevo) a také tři vředy na aortálním oblouku až do průměru 5 mm. Během hospitalizace došlo k náhlému nástupu intenzivní bolesti na hrudi, po které následoval rozvoj srdečního selhání až do úrovně kardiogenního šoku. Elektrokardiografie ukázala známky ST-elevovaného infarktu myokardu (STEMI) přední stěny a zvýšení srdečně specifických enzymů (vysoce citlivý srdeční troponin I (hs-cTnI) 20 000 ng/ml, kreatinkináza MB (CK-MB) 259 IU/L), po kterém byla pacientka převedena do referenčního zdravotnického zařízení. Arteriální hypertenze, hypercholesterolemie a kouření patří mezi rizikové faktory pro rozvoj akutního koronárního syndromu. Byla provedena koronární angiografie, která potvrdila zúžení ostiálního segmentu levé přední sestupné arterie (LAD). Vzhledem k dříve zmíněné vředové a koronární angiografické nálezu byla provedena perkutánní koronární intervence (PCI) se zavedením stentu uvolňujícího léky (DES) do levé přední sestupné arterie (LAD). Echokardiografie potvrdila ischemickou kardiomyopatii s ejekční frakcí (EF) 38 %. Vzhledem k výskytu bolesti zad a kvantitativnímu narušení vědomí, jakož i hemodynamické nestabilitě a rozdílům v arteriálním krevním tlaku na horních končetinách byla provedena urgentní CT angiografie, která ukázala okluzi levé společné karotidy (ACC), subklavií a axilárních tepen, jakož i pronikající vřed aorty lokalizovaný infrarenálně (obrázek 1). V dalším průběhu léčby byla v objektivním nálezu zaznamenána slabost levé strany těla. Byla provedena CT hlavy, která ukázala akutní ischemickou lézi o průměru 13 mm, vysokou parietální na pravé straně, jakož i chronickou ischemickou lézi o průměru 9 mm na přední pravé straně. Byl konzultován neurolog, který doporučil pokračování duální antiagregační léčby a navrhl další zobrazovací diagnostiku a imunologické vyšetření. Po přijetí na kliniku nefrologie a klinické imunologie byly provedeny další vyšetření včetně Dopplerovy ultrasonografie karotických a vertebrálních tepen, která zaznamenala levý uzávěr, stenózu pravé ACC/vnější krční tepny (ACE) s podezřením na „makarónový příznak“, jakož i podezření na levý uzávěr vertebrální tepny (AV); nález byl popsán jako odpovídající Takayasuově arteritidě. Bylo provedeno MRI s MRA, které ukázalo chronické (mikro) ischemické frontoparietální léze na pravé straně a v menší míře na levé straně; absenci průtoku v extrakraniálním segmentu levé AV a také vícečetné stenózy na delším segmentu levé vnitřní krční tepny (ACI) a také stenózu přibližně 60-70% pravé ACI na zadní straně (fotografie 2). Bylo také provedeno CT angiografie hlavy a krku, kdy bylo zaznamenáno: uzávěr levé ACC po celé délce, stenóza pravé a levé ACI, uzávěr levé a. subclaviae, jakož i mírné zúžení truncus brachiocephalicus a pravé a. subclaviae. Laboratorní testy potvrdily negativní anti-nuclear antibodies na primátových játrech a hepatocytových buňkách Hep-2, negativní anti cytoplasmatické protilátky (ANCA), protilátky proti Beta2 glykoproteinu IgG a protilátky proti Beta2 glykoproteinu IgM (Ab), protilátky proti kardiolipinu a lupus antikoagulans, zvýšenou sedimentaci erytrocytů (ESR) 56 mm/h a C-reaktivní protein (CRP) 54 mg/L. Po všech provedených testech byla stanovena konečná diagnóza Takayasuovy arteritidy a do terapie byly zahrnuty kortikosteroidy (především v pulzních dávkách) s prvním pulzem cyklofosfamidu (CYP) 1000 mg. Pacient byl v dalším nemocničním průběhu v dobrém celkovém stavu, s regresí všech dříve zmíněných problémů, a byl propuštěn na ambulantní léčbu v dávce prednisolonu a měsíčních pulzů CYP. Hodnoty zánětlivých biomarkerů byly po léčbě ve významném poklesu oproti počátečním hodnotám (ESR 26 mm/h, CRP 2,5 mg/L). Při první kontrole se pacient cítil dobře, bez neurologických a srdečních problémů.