7měsíční kastrovaný italský greyhound vážící 5,5 kg byl přiveden s zvracením a náhlým nástupem těžké dušnosti. Podle majitele byl pes jinak zdravý bez relevantní anamnézy. Pes zvracel několik hodin před návštěvou veterinární kliniky a následně se po zvracení vyvinula těžká dušnost. Při úvodním vyšetření doporučujícím veterinářem byl pes tachypnoický (50 dechů/min). Při radiografickém vyšetření doporučujícím veterinářem bylo v levé pleurální dutině zjištěno velké množství vzduchu. Byla provedena levostranná thorakocentéza s evakuací 1,5 l vzduchu z hrudní dutiny. Po thorakocentéze byl pes doporučen do Veterinární lékařské fakultní nemocnice jako naléhavý případ. Při fyzickém vyšetření byl pes čilý a reagoval normálně, barva sliznic byla normální a čas kapilárního návratu byl normální. Pes měl rektální teplotu 38,2 °C, tepovou frekvenci 160 tepů/min a respirační frekvenci 60 dechů/min, což ukazovalo na namáhaný dech. Při poslechu bylo slyšet nejasné srdeční a plicní zvuky na levé straně hrudníku, ale na pravé straně byl poslech normální. Obyčejné RTG snímky hrudníku odhalily nahromadění velkého objemu vzduchu v levé pleurální dutině, což způsobilo posunutí bránice a mediastina, a hyperlucentní levou lalok plic na hlavě (obr. ). Po urgentní léčbě včetně doplňování kyslíku a thorakocentézy byl pod celkovou anestezií a mechanickou ventilací proveden počítačový tomografický (CT) snímek pro další vyšetření. CT snímky odhalily napětí v levé části plicní dutiny a emfyzematózní lalok plic na hlavě s několika bublinami (obr. ). Na CT snímcích se levý lalok plic objevil jako jediný lalok s jediným lobárním bronchem, který nebyl rozdělen na kraniální a kaudální část (obr. a). Na základě těchto zjištění bylo rozhodnuto, že CLE a prasklá plicní bublina byly nejpravděpodobnější příčinou napětí v plicní dutině. Po CT vyšetření byl na levé straně hrudníku zaveden torakotomický drén a po dobu 3 dnů bylo kvůli rychlé akumulaci vzduchu prováděno nepřetržité odsávání pomocí tří lahví, které zajišťovaly negativní tlak 10 až 15 cm. Vzhledem k tomu, že množství vzduchu v hrudní dutině se přes nepřetržité odsávání nesnížilo, bylo rozhodnuto o chirurgickém ošetření postiženého levého laloku plic na hlavě. Pes byl premedikován cefazolinem (20 mg/kg intravenózně), butorfanolem (0,2 mg/kg intravenózně), famotidinem (0,5 mg/kg intravenózně) a midazolamem (3 mg/kg intravenózně). Po úvodu do anestezie propofolem (4 mg/kg intravenózně) byl pacient intubován endotracheální trubicí a udržován v isofluranu (2 %) v kyslíku. Levá pátá mezižeberní hrudní incize byla provedena rutinně. Levý lalok plic vypadal jako emfyzematózní s několika malými bublinami a velkou bublinou, která byla potvrzena jako zdroj úniku vzduchu (obr. a). Byla provedena kompletní lobektomie levého laloku plic pomocí hrudní-břišní sešívačky (DSTseries™ TA 30 mm sešívačka, Covidien). Zbytek levého kaudálního laloku plic vypadal jako zkolabovaný, ale jeho opětovné nafouknutí bylo potvrzeno po pozitivním tlaku na konci ventilace (obr. b). Při kontrole odstraněného levého laloku plic nebyla zjištěna žádná dělení na lalok kranialní a kaudální, ale byla nalezena plochá tkáňová hmota menší než 1 cm, která byla připojena k hilu levého plicního laloku a byla umístěna v oblasti levého laloku plic (obr. c, d). Před zavřením místa thorakotomie byla hrudní dutina naplněna teplou fyziologickým roztokem, aby se zjistilo případné úniky vzduchu. Byla zavedena thorakostomická trubice a mezižeberní thorakotomie byla zavřena 2-0 polydioxanonovými stehy kolem žeber poblíž incize. Pozitivní tlak na konci ventilace byl udržován během pomalé evakuace vzduchu z hrudní dutiny přes thorakostomickou trubici. Pes se po anestezii zotavil bez komplikací. Po operaci vykazoval normální stav bez dušnosti a na pooperačních rentgenových snímcích nebyla v hrudní dutině zjištěna žádná retence vzduchu. Rentgenové snímky odhalily přiměřenou expanzi zkolabovaného levého kaudálního plicního laloku. Po operaci byl pes 24 hodin pooperačně léčen kontinuální infuzí fentanylu (0,004 mg/kg/h) a lidokainu (1,2 mg/kg/h), po níž následoval perorální příjem karprofenu (2,2 mg/kg) a tramadolu (4 mg/kg) dvakrát denně po dobu 7 dnů. Pes byl propuštěn pátý pooperační den po odstranění thorakostomické trubice. Během 16 měsíců sledování byl pes v pořádku bez jakýchkoliv respiračních nebo radiografických abnormalit. Odstraněný levý lalok mozkového plicního laloku a tkáňová hmota připojená k němu byla histologicky vyšetřena. Hmota byla identifikována jako zcela atelektatická plicní tkáň, u níž se předpokládalo, že je to kaudální část levého laloku mozkového plicního laloku (CrLtCr) na základě jeho anatomického umístění. Ve řezu bylo většina alveolů zhroucená a bronchioly vypadaly poněkud dysplasticky s normálním sloupcovitým typem epiteliální buněčné výstelky. Byly zde také oblasti s dezorganizovanou morfologií chrupavkové desky a příliš malé dýchací cesty, které mohou představovat terciární bronchioly bez přilehlých chrupavkových desek (obr. a). Byly zde známky hypertrofie středně velkých plicních tepen s vaskulární proliferací (obr. b). Odstraněný levý lalok mozkového plicního laloku, který byl považován za kaudální část levého laloku mozkového plicního laloku (CauLtCr), byl na základě anatomického umístění a tvaru charakterizován přítomností emfyzematózní plicní tkáně s výraznou ektází alveolárních lumenů a terminálních bronchiolů a občasným vznikem bublin a puchýřů (obr. c). Klasifikace bublin a puchýřů byla provedena na základě jejich umístění v plicích, kdy bublina byla nalezena mezi plicním parenchymem a viscerální pleurou a puchýř byl uvnitř emfyzematózního parenchymu. Přestože bubliny jsou obvykle považovány za menší než puchýře, jejich průměr byl přibližně 7 mm a 4 mm, (obr. d). Tento vzorek také odhalil, že chrupavkové desky lemující menší nebo středně velké bronchioly vypadaly dysplasticky a občas byly nedostatečně vyvinuté. Podle hrubých a histopatologických nálezů bylo potvrzeno, že plicní tkáně, z nichž byl vzorek odebrán, měly PH CrLtCr a CLE CauLtCr.