70letý muž, který byl dříve léčen pro stabilní alkoholické onemocnění jater, se 7 dní potýkal s postupně se zhoršujícími difuzními břišními bolestmi spojenými s zvracením a zácpou. Při fyzikálním vyšetření bylo zjištěno plynné břišní distence bez citlivosti nebo masy. V minulosti prodělal 2 laparotomie, a to kvůli obstrukci tenkého střeva způsobené nástěnným impaktem enterolitu, které se nepodařilo vyřešit konzervativními opatřeními. Při první operaci před 3 roky byl nalezen 3 × 5 cm velký překážející enterolit v ileumu 20 cm proximálně k ileocekální junkci. Byl odstraněn enterotomií a postižený segment ilea byl resekován s primární anastomózou konec-konec. Nebyly nalezeny žádné divertikula ani jiné podněcující faktory. Histopatologie resekovaného tenkého střeva nebyla specificky popsána. Po dvou letech se objevily podobné příznaky. Při druhé operaci byly nálezy opět podobné jako při první operaci s vtaženým enterolitem v středním ileu spolu s minimálními adhezemi. Prošel enterotomií a odstraněním enterolitu. Po druhé operaci byl až do této prezentace asymptomatický. V době prezentace byl jeho hematologický a biochemický rozbor normální a břišní radiografie byly neprůkazné. USG odhalilo normální nález. Zpočátku byl léčen konzervativně pro lineární adhezivní intestinální obstrukci. Vzhledem k pacientovu obecnému stavu a nedostatku vybavení nebylo možné provést CT vyšetření a endoskopii. Po mírném počátečním symptomatickém zlepšení se u něj vyvinulo postupné a progresivní břišní distenze s bolestmi a zácpou. Vzhledem k podezření na adhezivní obstrukci a s ohledem na možnost opakované enterolitické střevní obstrukce byl přijat na průzkumnou laparotomii. Na stole byly nálezy opakovaného enterolitu o velikosti 5 × 5 cm, který byl zasažen do středního ilea s vícečetnými hustými serózními adhezemi a pásy, jak je znázorněno na obrázcích a. Kromě toho nebyly zjištěny žádné jiné abnormální nálezy. Enterolit byl odstraněn enterotomií v ileální oblasti, po níž následovalo primární uzavření enterotomie. Enterolit nebyl odeslán na biochemickou analýzu, protože se předpokládalo, že z hlediska řízení neposkytne žádné další informace. Pooperační průběh byl bouřlivý a 8. pooperační den došlo k prasknutí břicha, které vyžadovalo masovou operaci. Následně se stav postupně a vytrvale zlepšoval. Po celkovém pobytu 6 týdnů byl propuštěn ve stabilním stavu a stav se zlepšil při následné návštěvě za 3 měsíce. Při následné návštěvě mu bylo doporučeno vyhnout se stravě s vysokým obsahem hrubé vlákniny a užívat změkčovadla stolice podle potřeby, protože se předpokládalo, že mu to pomůže vyhnout se další podobné epizodě.