Představíme případ 68leté ženy s významnou minulou anamnézou zlomeniny odontoidu typu II, která se udála před 25 lety. Původně se projevila bolestmi krku a byla zjištěna na RTG snímcích páteře, kde bylo provedeno konzervativní ošetření pomocí měkké cervikální ortézy. Její stav nebyl dále klinicky ani radiologicky sledován. Představila se s 6měsíční progresivní cervikální myelopatií, která se projevuje jako slabost horních končetin a nekoordinovanost rukou, parestézie končetin a nestabilita chůze. Její upravený skóre podle Japonské ortopedické asociace (mJOA) bylo 13. Při fyzikálním vyšetření vykazovala zvýšený tonus a difuzní hyperreflexii, nejistou širokou a váhavou chůzi a bilaterální Hoffmanovy a Babinského příznaky. Počítačová tomografie (CT) [], ukazuje chronickou pseudoartrózu zubu s předním subluxem, výrazné zadní osteofyty, které zužují páteřní kanál (šipka), a výraznou segmentální kyfózu, která překrývá pseudoartrózu. Magnetická rezonance [] odhaluje ventrální kompresi míchy s napětím na zadním osteofytu a zbytku těla C2. Dále je evidentní výrazná subaxiální spondylartritická choroba. Po probuzení předoperačního halo trakce, která odhalila, že deformita je pohyblivá, což umožnilo snížení kyfózy [], byla pacientka při operaci v poloze na zádech, aniž by se dále pokoušela snížit ventrální translaci. Plánoval se dvoufázový postup, který zahrnoval nejprve transorální dekompresi odontoidního fragmentu s resekcí zadního vertebrálního osteofytu, aby se dosáhlo dekomprese předního míšního kanálu. Za druhé, byla provedena laminektomie C1 spolu se subaxální dekompresí, aby se vyřešil zbývající spondylický stav, provedený s okcipitothorakální fúzí. Pacientka byla propuštěna domů v ortéze halo. Po 4 měsících se neurologicky zlepšila na funkční nezávislost (mJOA 17), bez známek pseudoartrózy nebo selhání implantátu na CT []. Pacientka byla z halo odstavena a po 6 měsících po operaci zůstává neurologicky a strukturálně stabilní.